„Bůh nás navštěvuje často, ale většinou nejsme doma“
Modlitba Examen se vysvětluje a doporučuje všem mužům procházejícím programem duchovního cvičení v modlitbě, askezi a bratrství Exodus 90. Při procházení Exodem 90 jsme se ji mnozí učili poprvé, jiní tuto modlitbu oprašovali z pozapomenutí, ale všichni jsme se s ní snažili nějak utkat. Polský jezuita Jozef Augustyn takové chvíli říká čtvrthodinka upřímnosti. V tradici křesťanského života má svoje pevné místo.
I dnešní památka Neposkvrněného srdce Panny Marie k tomuto tématu nepřímo vede. S touto památkou je spojena kaple na „horách naší farnosti,“ na Ořešíně. Památka Neposkvrněného srdce Panny Marie, slavená vždy den po slavnosti Nejsvětějšího srdce Ježíšova, přináší jako evangelium Lukášovu zprávu o ztrátě dvanáctiletého Ježíše a jeho nalezení. Ztráta a nalezení jsou lidské situace, které jsme asi každý z nás poznali… Ztráta dítěte je jednou z nejbolestnějších, a měli jí projít Maria a Josef… Bolest z této ztráty střídá nalezení a nové poznání, že je Ježíš Božím Synem, že musí být u věcí svého Otce… a tedy, že ztráta vede k velkému zisku. Jde o zisk celého lidstva, které jím je vykoupeno a pozvednuto na důstojnost Božích dětí.
Srdce Panny Marie je srdcem Neposkvrněným, ale Písmo (evangelium podle Lukáše), to nepodává jako nějaké privilegium Marie pro snadnější život, ale jako příležitost k uchovávání událostí a rozvažování o nich. Srdce jako místo reflexe. Cestou k čistému srdci je rozvažování nad událostmi, které se v životě dějí a poslouchat takto vyslovovanou Boží řeč.
Maria je vzorem otevřeného, citlivého a bdělého srdce, které dokáže Boží ruku vidět i za bolestnými událostmi jako je ztráta. Marii bolestné pocity neodrazují od hledání Božího světla a čtení událostí každodenního života ve světle Božích příslibů.
My křesťané tento postoj můžeme v každodenním životě napodobovat tak, že se rovněž snažíme uchovávat v srdci události svých dnů, aby jen tak nezapadly do zapomenutí povrchnosti. Sokrates už dávno prohlásil: „Nezpytovaný život není hoden žití.“
V dějinách křesťanské spirituality existovala forma reflexe nad událostmi a rozlišování, v jakém duchu se naše události dějí. Pouštní mnišství to praktikovalo formou exagoreusis, tedy vyjevování myšlenek duchovnímu otci či matce k jejich rozlišení a k uzdravení jejich někdy toxického vlivu.
Sv. Ignác rozvinul tuto cestu do tzv. Modlitby Examen, tedy reflexe nad životem, ve které člověk nejprve vzdává Bohu díky (Gratias age) za obdržené dary, za Boží náklonnost, např. za spánek, za vůni kávy, úsměv dítěte… a především za dar vlastního stvoření. Následuje žádost o Boží světlo (Pete Lumen), o otevření očí pro tuto rozvažovací modlitbu. Pak přistupuje postupné zkoumání dne (Examina) hledající nejprve okamžiky, ve kterých proudí život, potěšující události, drobné okamžiky radosti, které byly třeba i do večera zapomenuty a v zapomnění by zůstaly… Ani negativní události nezůstávají bez povšimnutí (událost kolem ztráty a nalezení Ježíše v chrámě je jednou z nich). I v nich Bůh člověku sděluje důležité poznání. Sem patří také naše selhání, kdy jsem na Boží pobídku dobře neodpověděl, promeškal příležitost apod...
Následuje lítost nad vlastními selháními (Dole), kdy si uvědomujeme, že máme Ježíše na své straně. Pokud jsem udělal něco špatně, řeknu to Ježíšovi a žádám, aby mi pomohl příště, až budu zase v podobné situaci. Vzpomínám na dobré věci a dary od Pána a jeho pomoc při překonávání pokušení. Patří sem i dík Bohu za jeho jemnou práci v duši, že nás postupně proměňuje v obraz Krista…
V posledním kroku modlitby Examen (Propone) se obracíme do budoucnosti a vyhlížíme s touhou zítřek. Rozhodujeme se a vzbuzujeme chuť k dalšímu následování příkladu Krista.
V těchto nebo podobných krocích můžeme tedy prakticky rozvíjet to, co žije Maria uchovávající slova i události v srdci a rozvažující. Můžeme takto růst v citlivosti vůči Boží návštěvě v každodenním životě.
S použitím článku: Fr Paul: Examen de la conciencia: buscando la presencia de Dios, a návodu na kapucini.cz napsal
Jindřich Kotvrda
—————