25.12.2013 08:48

Adventní podobenství

Každý rok se tento příběh opakuje. Koncem listopadu si domů přineseme jedlové větvičky, čerstvé a vonící, které si pak v podobě adventního věnce necháme o první adventní neděli v kostele požehnat. Věnec je po celý advent středem našich rodinných setkání při společném jídle nebo modlitbě. A na Štědrý den ráno, kdy ustupuje do pozadí, aby udělal prostor stromečku, vyhazujeme úplně suché větvičky, které nevoní, nerostou a opadávají.

Ten princip platí, ať se jedná o třešňové větvičky barborky, jedle nebo vinnou révu. Větve oddělené od kmene nerostou, nerodí a uschnou. Jasně to píše svatý Jan:

Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Není možné chtít zůstat plný života a nést ovoce, pokud nebudu přirostlý k Ježíši. V listu Galaťanům se o ovoci píše toto: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

Kolikrát už jsme si ve frontě před zpovědnicí umiňovali, že tentokrát už opravdu zatočíme se svojí leností, nelaskavostí, mlsností a kdo ví čím ještě. A díky Bohu za to (opakované) odhodlání! Ale „beze mne nemůžete činit nic.“ Bůh bez nás samozřejmě činit může, ale tak respektuje naši svobodu, že potřebuje naše ano k věcem, které může a chce působit v našem životě.

Být přirostlý k Ježíši znamená pozvání k lásce a k radosti:

Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.

A: To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.

-smer-

—————

Zpět


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist