Historie

Na návsi původních Řečkovic, nynějším Palackého náměstí, stojí na značně vlhkém místě, obrácený presbytářem k východu, farní kostel sv. Vavřince, který je staletým pamětníkem dějin obce a má  za sebou pohnutou minulost. Jeho dějiny úzce souvisejí s dějinami obce. Dříve byly  Řečkovice majetkem zeměpanským a později byly rozděleny knížaty na svobodné dvorce a mlýny. Roku 1277 král Přemysl Otakar II. daroval Řečkovice významnému řádu rytířů maltézských – Johanitů, který zřizoval v nových osadách kostely a kaple. Johanité se zde však dlouho neudrželi, a proto v roce 1331 daroval Jan Lucemburský řečkovické panství klášteru na Starém Brně.

 Kdy byl kostel postaven nebo vysvěcen dnes s určitostí nelze říci. První listinná zpráva o patronátním právu nad řečkovickou farou je již z roku 1338, kdy toto právo získal cisterciácký klášter ve Žďáru. Jistě tu tedy už stál kostel s dobrou duchovní správou.

 Od konce 14. do počátku 17. století se Řečkovice dostávaly pod patronátní právo šlechtických a měšťanských vlastníků, čímž kostel a duchovní správa farnosti značně trpěly. Tak například jeden z nekatolických vlastníků, Václav Ház, který patřil k nejvlivnějším brněnským měšťanům, se tak špatně staral o své poddané, že v určité době faru vůbec neobsadil.

Rok 1422 s sebou přinesl husitské nepokoje v českých zemích, což mělo za následek vypálení a vydrancování Řečkovic. Kostel byl znesvěcen a ochuzen o nejlepší umělecké předměty. Ve farní budově byl zničen cenný listinný materiál.

V letech 1552 – 1623 se kostel dostal do rukou nekatolíků - nejprve utrakvistů a později protestantů. Z Brna, kde byly nekatolické bohoslužby zakázány, jezdily do Řečkovic kočáry, přivážející do zdejšího kostela brněnské měšťany. Kostel svědčící o přísné gotice 15. století měl v té době dvoudílná okna a portály s renesančními nástavbami. Bylo z něho odstraněno katolické zařízení a jeho zdi zdobily jen epitafy zdejších patronů a šlechty.

 Okolo kostela se od nepaměti rozprostíral  hřbitov, který byl zrušen roku 1840. Z něho se do dnešních dnů dochovaly tři náhrobní kameny, patřící nekatolickým majitelům panství. První z kamenů je vsazen do vnitřní zdi kostela a nese nápis: „Letha Panie 1589 w auteri przed swatou Lucigí umrzel gest urozený wladyka pan Henrik Pfefferkon z Otopachu a na Rzeckowicích, kterémuzto Pan Buoh wssemohuczi milostiw býti racz.“ Další náhrobní deska, umístěná na vnější zdi kaple, pochází z hrobky pod kostelem, která byla v 18. století zrušena a zasypána. Je na ní nápis: „Letha Panie 1573 v pondieli den swateho Bartholomiege umrzel gest urozený wladyka pan Krysstoff Bol z Jurochu a na Rzeckowieczych gehoz dussi pan Buoh milostivi byli racz.“ Třetí náhrobník byl umístěn pod věží kostela, a při posledních opravách byl zrestaurován a osazen vedle náhrobního kamene Henrika Pfefferkona z Otopachu v hlavní lodi kostela. Patří Fridrichu Hetzerovi z Aurachu a je datován 11. 7. 1578.

 

V roce 1623 připadla řečkovická farnost pod patronát řádu jezuitů – Tovaryšstva Ježíšova. Tento rok znamenal nejenom pro kostel, ale i pro obec všeobecný rozkvět. Veškeré snahy o rozvoj Řečkovic však zadržel v letech 1642 – 1645 vpád Švédů, kteří zde pustošili a plenili. A tak roku 1647 musel být chrám znovu opraven, zvláště pak klenba kostela. Jezuité pořídili zvony, z nichž  se do dneška dochoval pouze jediný, tak zvaný „umíráček“. Je na něm znázorněn reliéf sv. Vavřince s nápisem: „ Svatý Vavřinče,  oroduj za nás.“ Kostel byl nově vybaven  bohoslužebnými rouchy a mešními knihami. Z té doby má nemalé zásluhy o zvelebení kostela a celé farnosti farář Josef Lednický, jmenovaný na zdejší faru 23. 4. 1671, který zde působil do roku 1681. V té době připadaly do správy řečkovické farnosti obce: Medlánky, Ivanovice, Lelekovice, Šebrov, Svatá Kateřina, Vranov, Útěchov, Soběšice, Jehnice a Ořešín.

 

 

Se vzrůstajícím náboženským životem přestával už jednolodní kostel dostačovat kapacitně, což mělo za následek rozšíření původního jednolodního gotického kostela. Byly přistavěny boční lodě, a tak kostel dostal v půdoryse tvar kříže. Rozšíření bylo provedeno v letech 1716 – 1718 podle plánů známého brněnského stavitele Mořice Grimma. Hlavní oltář, varhany a kostelní lavice byly pořízeny před rokem 1737. Z tohoto původního zařízení se do dnešní doby zachovaly pouze kostelní lavice. Jezuitům vděčíme také za krásnou sochu sv. Jana Nepomuckého. Farní budova pochází z roku 1761.

 V roce 1773 byl  jezuitský řád zrušen a s ním Řečkovice přešly do správy c. k. studijního fondu. Od této doby zde působí kněží světští.

  

Kostel byl v 19. století několikrát opravován, ale největší oprava se konala roku 1900, kdy byly pořízeny vesměs nové oltáře z mramoru. Na hlavním oltáři byl instalován obraz sv. Vavřince, který byl nezdařilou kopií obrazu původního od  Ignáce Raaba. V pravé boční lodi byl umístěn oltář sv. Kříže, který byl přenesen ze zrušené barokní kaple v Soběšicích, postavené rovněž za jezuitského působení. V levé boční lodi byl umístěn oltář sv. Rodiny. Po důkladné opravě  byl kostel dne 14. 10. 1900 znovu vysvěcen.   

Další opravy byly provedeny roku 1939, kdy byl značně vlhký kostel částečně odvodněn, dále byla přistavěna nová sákristie s oratoří a stará sakristie přeměněna v boční kapli Bolestné Panny Marie.

V roce 1941 byl pak ještě kostel uvnitř vymalován a všechny oltáře byly znovu důkladně opraveny. Avšak z těchto oprav se kostel dlouho netěšil. I on na sobě zakusil hrůzy 2. světové války. Kostel dostal celkem 15 přímých zásahů a značně bylo poškozeno zdivo kostela v kněžišti, boční lodi, velká věž a kopule malé věže. Navíc byla značně poškozena klenba, vnější omítka, střecha a zničeny ciferníky hodin na věži, poškozen obraz sv. Vavřince a varhany. Odhad škod činil 1.000 000,- Kč. A tak musel kostel znovu podstoupit celkovou opravu. Při opravách byly učiněny některé zásadní změny. Poškozený obraz sv. Vavřince byl nahrazen dřevěnou sochou sv. Vavřince v životní velikosti od řezbáře a sochaře Jaroslava Vaňka, autora známého betlému v brněnském kostele u minoritů. Ostatní sochy byly znovu nakonzervovány a natřeny, některé  sochy andílků byly nahrazeny novými, vyřezanými jako věrné kopie původních.

 

 

Počátkem 70. let byla v kostele položena nová dlažba, v roce 1972 instalován obětní stůl pro bohoslužbu čelem k lidu dle potřeb nové liturgie ustanovené 2. vatikánským koncilem. V roce 1985 byla dokončena instalace nových varhan, kterou provedl Dřevopodnik města Brna.

 Na přelomu roku 1998/99 byla provedena kompletní výměna střešní krytiny, klempířské práce a chemické ošetření krovu. Tímto zásahem však práce na kostele zdaleka neskončily. V následující době byl kostel podroben dalším opravám. V předloňském a loňském roce byla dokončena komplexní oprava interieru kostela, při které byly provedeny tyto práce: zpevněna klenba kostela, dokončeny sanační omítky, položena nová dlažba a provedena celková úprava kněžiště včetně hlavního a bočních oltářů. Dále byly úplně demontovány a  vyčištěny jednotivé prvky varhan, restaurovány památkově chráněné lavice, odkryt a zrestaurován pod zdivem objevený gotický sedlový portál z druhé poloviny 15. století, obnoven původní vchod z kostela pod věž a posléze byl kostel znovu vymalován. Na náklady obce byly též provedeny terénní úpravy okolí kostela tak, aby byl umocněn symbol kostela jako historického centra obce.  V dalších letech byly provedeny práce na fasádě, v kapli kostela a prostoru pod věží.

 © Česlav a Ludmila Ulrichovi


Kontakt

E-mail farnosti

(Další kontakty v sekci "O farnosti")


TOPlist